líbezně si prozpěvuje.
Vyléčená od lásky,
životem si sama pluje.
Smutné to bylo období
tmou a krví zavalené.
Teď jen čisté hedvábí
do okolí rozprostřené.
Je tu krásně, všude bílo.
Jak mi s tebou smutně bylo?!
Slepý člověk často bývá,
skutečnost však nepobírá.
Teď jen všechno krásně kvete
vzhůru, k výškám, do oblohy.
Něco nového na dveře klepe,
cítím rosu čerstvé vláhy.
Naději.
